When You Can Live Forever. What Do You Live For?

Červenec 2010

*MERKUR - Obchod & Zisk*

13. července 2010 v 11:16 | Anya |  Římští Bohové
Merkur lat. Mercurius, řec. Hermés byl římský bůch obchodu a zisku, téměř totožný s řeckým Hermem.

Na rozdíl od Herma, který byl synem nejvyššího boha Dia, Merkur byl považován zpravidla za syna boha nebe Caela (řeckého Úrana). Uctívali ho povětšině jen obchodníci. Podvodníci a zloději, kteří v Řecku uctívali Herma, se v Římě dožadovali spíš pomoci staré bohyně zisku Laverny. Od konce 5. Století př. n. l. měl Merkur chrám nedaleko Velkého cirku. Na svahu Caelia mu byl zasvěcen pramen, jehož vodou kropili obchodníci za slavností na jeho počet (15. Května) sebe i své zboží, aby smyli viny, jichž se dopustili podvodem.

Merkurovo jméno pochází z latinského "merx", tj. mzda, odměna, nebo "mercor", tj. kupovat, obchodovat. Astronomové jím nazvali nejbližší planetu Slunce už ve starověku; má toto jméno dodnes.


*NEPTUN - Moře*

12. července 2010 v 10:00 | Anya |  Římští Bohové
Neptun lat. Neptunus byl římský bůh moře, totožný s řeckým Poseidónem.

Původně byl bohem vod a Římané mu přinášeli oběti, aby bránil vysychání pramenů a řek; jeho manželkou byla bohyně pramenů Salacia. Na boha moře ho povýšili až asi v 5. Století př. n. l., kdy se začali věnovat ve větší míře mořeplavbě. Pod vlivem řeckých mýtů dostal i novou manželku, Amfitrítu. Salacia na to doplatila a stala se jednou z řadových mořských bohyň.

Největší chrám měl Neptun na Martově poli v Římě (zdobily ho výjevy z plavby Argonautů), ve Flaminově cirku měl jako stvořitel koně a ochránce dostihů oltář. Kult Neptuna jako boha moře se udržoval po celém římském Středomoří dlouho po vítězství křesťanství a jeho přežitky se dodnes udržely v různých folklorních zvyklostech. Dodnes žije i jeho jméno v názvech četných lodí a také jedné planety sluneční soustavy, jejíž měsíce mají jména jeho průvodců Tritóna a Néreovny. K Neptunovým sochám z antiky přibylo množství nových zejména v době baroka, kdy se staly oblíbenou výzdobou fontán. Později se k nim připojily i další na průčelích admiralit a rezidencí plavebních společností.

*ORCUS - Smrt*

12. července 2010 v 9:43 | Anya |  Římští Bohové
Orcus řec. Hádés byl římský bůh smrti, později vládce podsvětní říše. Nazýván byl Dis nebo Dis Pater a v podstatě byl totožný s Plutonem a řeckým Hádem.


*PENÁTI - Ochránce domácnosti, rodiny & státu*

12. července 2010 v 9:37 | Anya |  Římští Bohové
Penáti lat. Penates jsou ochranní bohové římských domácností, rodin a státu.

Původně je Římané považovali za bohy, kteří ochraňovali zásoby potravin; z ochránců spíže se postupně vyvinuli v ochránce celé domácnosti a rodiny. Na rozdíl od Lárů, ochranných bohů římských příbytků a jejich obyvatel, neměli však přímý vztah k místům, nýbrž k lidem. Když se rodina přestěhovala, odcházeli s ní do nového příbytku. Otec rodiny jim přinášel při každé významné rodinné události dary. Sošky měli u rodinného krbu, shromaždišti a symbolu rodiny, a to ve zvláštních skříňkách, které se při slavnostních příležitostech otevíraly. Každá římská rodina měla zpravidla dva Penáty. Jejich kult byl výhradně věcí osobně svobodných členů, otroci se mohli obracet pouze k Lárům. Jinak však splýval do velké míry s kultem Lárů a v římských textech se uvádějí Penátové a Lárové zpravidla společně.

Protože stát byl podle římských představ velkou rodinou, uctívali Římané kromě "soukromých Penátů" i "Penáty veřejné" (di Penates populi Romani). Sídlem těchto Penátů byla vnitřní svatyně v chrámu bohyně Vesty na Foru, tj. "státní krb". Císař Augustus jim dal postavit na přelomu starého a nového letopočtu svatyni na pahorku Veliu (mezi Palatinem a Forem); její pozůstatky se nenašly.

*PLUTO - Podsvětí*

9. července 2010 v 13:25 | Anya |  Římští Bohové
Pluto nebo také Dis byl římský bůh podsvětí, totožný s řeckým Hádem.

Podle nejstarších římských představ nemělo podsvětí, v němž sídlili duchové zemřelých (Mánové), žádného vládce; dostalo ho až asi ve 4. Století př. n. l. pod vlivem řeckých mýtů. Vládce podsvětí z řecké mytologie Hádés, nazývaný někdy též Plútón, dostal potom polatinštěné jméno Pluto nebo nové latinské jméno Dis. Spolu s Hádem převzali Římané od Řeků i jeho manželku Persefonu, kterou nazvali Proserpina. Tato božstva neměla však v římských mýtech a kultech tak významnou úlohu jako u Řeků.

Společný oltář s Proserpínou měl Pluto-Dis v Římě na Martově poli, nebyl však na povrchu země, nýbrž pod zemí. První oběť jim tu byla přinesena za první punské války roku 249 př. n. l., a to podle příkazu, který vyčetli kněží ze Sibylliných knih. Z jejího opakování v dlouhých časových odstupech se později vyvinuly tzv. stoleté čili sekulární hry. Malý chrám měl také na Foru pod svahem Kapitolu. Svatyně měl i mimo Řím; z nich nejslavnější byla v maloasijské Hierápoli. Tvořila ji ohrazená skalní rozsedlina poblíž tamějšího Apollónova chrámu, ze kterého vycházely omamné uhličité výpary. (Dnes se jmenuje toto někdejší Plutonium turecky Cin Deligi, "Čertova díra".)

Plutonovo jméno nese množství drobných římských sosšek v různých muzeích a od roku 1930 i nejvzdálenější planeta sluneční soustavy, o níž máme zatím méně bezpečných zpráv než antická mytologie o Plutonově podsvětní říš. (Dnes už se však Pluto mezi planety neřadí.)


*PORTUNUS - Přístav*

9. července 2010 v 13:13 | Anya |  Římští Bohové
Portunus byl římský bůh přístavů, syn staroitalské bohyně jitřního světla Matuty.

Původně byl bohem bran a dvěří; v boha přístavů se vyvinul poměrně pozdě. Jako ochránce přístavů a plavců ho Římané někdy ztotožňovali s bohem Palaemonem. V Římě měl malý chrám na foru Boariu poblíž Palatinského mostu. Jeho přesná identifikace je nejistá, ale podle novějších výzkumů se zdá, že je to chrám, který se konvenčně připisuje Fortuně Virilis.

*QUIRINUS - Ochránce Říma*

9. července 2010 v 13:06 | Anya |  Římští Bohové
Quirinus je římský bůh, spolu s Jovem a Martem jeden z hlavních ochránců Říma.

Původně byl ochranným bohem staré seinské osady na pahorku Quirinálu, která splynula s Římem; později se stal bohem války a ochráncem celého Říma. Když převládl kult boha války Marta, ztotožnili Římané Quirina se zakladatelem Říma Romulem. Podle pověstí, doložených však až z posledních století př. n. l., změnil si prý Romulus po nanebevzetí bohem Martem jméno na Quirinus. Římané, kteří se považovali za Romulovy potomky, nazývali se proto při slavnostních příležitostech "Quirinův národ" (Populus Quirini). Kult Romula-Quirina jako zakladatele Říma podporovali zejména Caesar a Augustus.

Quirinus měl starou svatyni na Quirinálu a tvořil tam spolu s Jovem a Martem tzv. quirinálskou božskou trojici. Sloužilo mu tam dvanáct kněží a slavnost na jeho počest se konala 17. Února (na paměť dne, kdy prý vzal Mars Romula na ohnivém voze do nebe). Římská čtvrť na tomto pahorku se jmenuje dodnes Quirinale. Na jejím stejnojmenném náměstí s kolosálními sochami Dioskúrů je i známý Quirinálský palác, původně letní rezidence papežů, od roku 1870 sídlo italských králů a od roku 1947 sídlo prezidenta Italské republiky.

*SATURNUS - Setba & Rolnictví

8. července 2010 v 19:36 | Anya |  Římští Bohové
Saturnus je starý římský bůh setby a rolnictví, později ztotožňovaný s řeckým Kronem.

U Římanů se těšil od nejstarších dob velké vážnosti a úctě; nezměnilo se to ani potom, když ho pod vlivem řeckých mýtů formálně ztotožnili s nepříliš vlídným Kronem. Považovali ho za zakladatele nového společenského řádu na světě. Naučil prý lidi, kteří byli původně kočovníky, obdělávat půdu a pěstovat obilí, sázet ovocné stromy a vinnou révu, budovat společná sídla a kromě jiného zejména řídit se zákony, které jim sám dal.

Tento veliký pokrok lidstva uskutečnil Saturnus podle římských mýtů přímo v Itálii, kam se dostal hned potom, když ho jeho syn Jupiter (Zeus) svrhl z nebe. Dobu jeho vlády velebili Římané jako "zlatý věk lidstva".


*SILVANUS - Lesy & Stáda*

8. července 2010 v 15:59 | Anya |  Římští Bohové
Silvanus byl římský bůh lesů a stád, v pozdějších dobách také bůh hranic a mezí.

Původně byl ochráncem lesních stromů a lesů, což byla jedna z funkcí starého římského boha Fauna, kterou od něho později převzal jako samostatné božstvo. Protože dobytek se pásl hlavně v lesích, stal se i ochráncem stád, a protože lesy tvořily zpravidla hranice mezi obcemi a kmeny, stal se i bohem hranic. Jako lesní bůh splýval někdy s Pánem a jako bůh hranic zčásti s Terminem. Postupem doby se jeho působnost rozšiřovala i na ochranu ovocných stromů, vinohradů a zemědělství vůbec. Nakonec se stal oblíbenějším a uctívanějším bohem než Faunus.

Silvanus bylo i jedno ze starých přijmení boha Marta, který byl původně také bohem les a polí. Když se Mars stal z prostého venkovského boha bohem války a ochráncem Říma, zůstalo mu toto přijmení jen v modlitebních a obětních formulích.

Zdá se, že Silvanus byl bůh etruského původu, uctívaný od dávných dob též Latiny a jinými italskými kmeny. V starších dobách neměl zvláštní svatyně, ani chrámy. Rolníci mu však stavěli sochy, a to zpravidla vždy tři: jednu před domem, druhou na dvoře nebo uprostřed usedlosti, třetí na nejvzdálenější hranici pozemku. Chrám mu dal postavit až císař Traianus na Aventinu (po roce 100 n. l.).

Silvanových vyobrazení se zachovalo poměrně málo a na nevysoké umělecké úrovni. Má na nich zpravidla podobu starého venkovana, ozdobeného věncem z větviček borovice a držícího nůž a ovocné plody.


*SOL - Slunce*

8. července 2010 v 15:58 | Anya |  Římští Bohové
Sol řec. Helios byl římský bůh slunce, vytvořený podle řeckého Helia. Jeho jméno znamená doslovně "Slunce" a jeho kult se dostal do Říma až na sklonku republiky; také potom se tam šířil jen pomalu. V nejstarších dobách nepovažovali Římané slunce (a ani měsíc) za zvláštní božstvo, větší pozornost mu začali věnovat až pod vlivem Řeků a později pod vlivem východních kultů, zejména perského boha světla Mithry. V 3. století n. l. stal se Sol jako zosobněné slunce oficiálním božstvem, s nímž byli ztotožňováni císařové (předešel je v tom však už v polovině 1. století n. l. Nero). Umělci ho zobrazovali se zlatým čtyřspřežím a s hlavou ozářenou paprsky podobně jako Řekové Helia.

*SOMNUS - Spánek*

8. července 2010 v 15:57 | Anya |  Římští Bohové
Somnus dosl. "Spánek" byl římský bůh spánku, totožný s řeckým Hypnem.

Viz Hypnos

*TALASSIUS - Sňatek*

8. července 2010 v 15:55 | Anya |  Římští Bohové
Talassius též Talassio byl římský bůh sňatků, totožný s řeckým Hymenem.

Viz Hymén

*TELLUMO - Plodivá síla země*

8. července 2010 v 15:53 | Anya |  Římští Bohové
Tellumo byl římský bůh plodivé síly země, mužský protějšek bohyně země Tellury.

*TERMINUS - Hranic & Mezníků; Ochránce vlastnictví*

8. července 2010 v 15:49 | Anya |  Římští Bohové
Terminus byl římský bůh mezníků a hranic, ochránce vlastnictví.

V pověsti zaznamenané v Liviových Dějinách se o něm říká, že když chtěl král Tarquinius postavit nejvyššímu bohu Jovovi chrám na Kapitolu, všichni bohové souhlasili s odstraněním svých tamějších svatyň, jedině Terminus se nechtěl hnout z místa. Vyřešilo se to tedy tak, že jeho svatyni (obyčejný hraniční kámen) nechali uvnitř Jovova chrámu. Záměr této pověsti je zřejmý: měla nábožensky zdůvodnit posvátnost a neporušitelnost mezníku na pozemcích a nedotknutelnost soukromého vlastnictví vůbec. Původně vznikla ve prospěch velkostatkářů, ale časem se její ostří obrátilo. Terminovy ochrany se dovolávali drobní rolníci, jejichž pozemkům hrozilo pohlcení latifundiemi.

K Terminově poctě slavili Římané vždy 23. února svátek terminalii. Majitelé pozemků se toho dne scházeli u hraničních kamenů a po příslušných obětech také na přátelských hostinách. Terminovy přinášeli obět a volali ho za svědka i při zasazováni mezníků. Jeho jméno žije dodnes: stanovený den, určená lhůta, odborný název s přesně vymezeným významem se označuje slovem "termín".

*TIBER - Bůh řeky Tiber*

8. července 2010 v 15:48 | Anya |  Římští Bohové
Tiber lat. Tiberis byl bůh řeky Tiberu, nejuctívanější z římských říčních bohů. Podle římských pověstí zaznamenaných u Varrona, Livia, Vergilia aj. byl prý původně králem v Albe Lonze a vládl tam pod jménem Tiberius. Dávno před založením Říma se prý utopil v řece, která se tehdy jmenovala Albula a potom dostala po něm jméno Tiber (dnes se jmenuje italsky Tevere). V Římě měl chrám na Tiberském ostrově.

*VERTUMNUS - Roční období a jeho změny*

8. července 2010 v 15:46 | Anya |  Římští Bohové
Vertumnus římský bůh pravidelného střídání ročních období, později bůh všech změn.

Římané ho převzali pravděpodobně od Etrusků, a to poměrně pozdě (asi v 3. století př. n. l.). S jeho původní funkcí souviselo i to, že ho považovali za dárce květu a ochránce ovoce; tím doplňoval svou manželku, bohyni ovoce Pomonu. Jestliže se nám zdá, že změny nejsou tak důležité, aby si zasluhovaly zvláštního boha, ve kterého se změnil právě Vertumnus, jsme jiného názoru než Římané. Vytvářeli si totiž pro každý přírodní jev či úkaz a každou životní situaci zvláštní bohy a božské ochránce (např. pouze bohů dětství měli přes čtyřicet:boha prvního křiku, boha kolébky, boha prvního kroku atd.). Jinak se Vertumnovi připisovala i schopnost měnit svou vlastní podobu, což bylo sice privilegiem každého boha, ale u něho to patřilo jaksi k profesi. O lidech nestálé povahy se v Římě říkalo, že se narodili "ve znamení Vertumna".

Vertumna uctívali Římané spolu s Pomonou; společný chrám měli na Aventinu. Zobrazovali ho jako mladého muže s věncem klasu nebo listí a srohem hojnosti

ASKLÉPIOS - Lékařství

8. července 2010 v 15:32 | Anya |  Řečtí Bohové
Asklépios lat. Aesculapius byl syn boha Apollóna a jeho milenky Korónidy, slavný lékař a později bůh lékařství.

Z Homérových básní ho známe jen jako vynikajícího lékaře; z mýtů a bájí o Argonautech rovněž. Jako boha ho začali Řekové uctívat teprve od 7.-6. Století př. n. l., a to nejdřív v Thesalii a v Epidauru. V Athénách zavedli jeho kult za moru roku 429 př. n. l.; do těch dob tam uctívali jako boha lékařství Amyna (jehož knězem byl také Sofoklés). Do Říma byl přenesen jeho kult za moru roku 293 př. n. l. Později se rozšířil v celém řeckořímském světě.