When You Can Live Forever. What Do You Live For?

HÉFAISTOS - Oheň & Kovářství

5. května 2009 v 10:43 | Anya |  Řečtí Bohové
Héfaistos lat. Vulcanus, počešť. Vulkán byl syn nejvyššího boha Dia a jeho manželky Héry, bůh ohně a kovářství, zbrojíř bohů.

Narodil se chromý a Héra ho proto svrhla z Olympu. Sletěl až do Okeánu, ale nic se mu nestalo, protože se ho ujaly mořské bohyně Eurynomé a Thetis. V jejich podmořské jeskyni pak vyrostl a vyučil se kovářskému řemeslu. Když už byl mistrem svého oboru, zhotovil krásný zlatý trůn a poslal ho své matce. Byl to však spíš dárek z pomsty než z lásky, protože jakmile na něj Héra usedla, vymrštila se z něj pouta, která jí nedovolila vstát. Nikdo z bohů ji nedokázal osvobodit; nejdřív se na Héfaista všichni hrozně zlobili, pak jim však nezbylo nic jiného než pro něho poslat. Jenže Héfaistos po návratu na Olymp netoužil a dal to také poslu bohů Hermovi jednoznačně najevo. Bohové se proto museli uchýlit ke lsti: poslali za ním boha vína Dionýsa, který ho opil a potom na oslu přivedl na Olymp. Rozjařený Héfaistos zapomněl na dávnou křivdu, osvobodil svou matku a rozhodl se trvale zůstat v sídle bohů. Ba rozhodl se tam i oženit a rodiče ho odškodnili za jeho tělesnou vadu nejkrásnější manželkou. Podle jedné verze provdali za něho půvabnou bohyni Charitu, podle druhé Charitku Aglaiu a podle třetí, nejrozšířenější, bohyni lásky a krásy Afrodítu.



Héfaistův příchod na Olymp měl dalekosáhlé následky: celý jej přebudoval. Jak do těch dob olympští bohové bydleli, není známo. Teprve ze zpráv o Héfaistových činech jsme se dozvěděli, že jim postavil nádherné paláce ze zlata, stříbra a bronzu. Na sebe samozřejmě také nezapomněl. Zřídil si ve svém paláci i dílnu, protože se řemesla nechtěl vzdát ani na Olympu, a dokonale si ji zařídil. Homér se například s obdivem zmiňuje o jeho kovářských měších, které dmýchaly automaticky a přejímaly pracovní povely přímo z jeho mozku. Přesto však nezanedbával ani fyzickou práci a často ho bylo vidět zpoceného a unaveného, čímž se odlišoval od všech ostatních bohů.

Je pochopitelné, že jako všestranný umělec byl Héfaistos mezi bohy velice oblíben. Přitom ho ale nebrali příliš vážně, dělali si posměšky z jeho kulhání (a někdy to nebyly ani posměšky, ale známý homérský "smích bohů", například když se jim jednou snažil místo bohyně Héby posluhovat u stolu). Jeho manželka Afrodíta ho zcela nestoudně klamala s bohem války Areem. S porozuměním se k němu chovala jedině Héra; zřejmě z lítosti, že mu kdysi ublížila. V častých sporech s Diem stál proto vždy na její straně a někdy se mu to nevyplatilo. Při jedné takové hádce ho Zeus doslovně vyhodil z Olympu. Letěl obrovským obloukem celý den, až dopadl na ostrov Lemnos. Tamější obyvatelé byli k němu vlídní, a tak si je i Lémno oblíbil; v sopce Moschylu si pak zřídil dílnu. Když přešel z řeckého panteonu do římského (pod jménem Vulcanus), zřídil si další dílnu na Sicílii pod horou Etnou a navíc na nedalekých Lipanských ostrovech. Byl to zřejmě podnik většího rozsahu, protože si tam musel přibrat za pomocníky několik obrovských Kyklópů.

Do života mýtických hrdinů Héfaistos příliš nezasahoval. Omezoval se na výrobu zbraní a jako pravý zbrojař je dával oběma stranám. Na přání bohyně Themidy vyrobil například skvělou zbroj pro jejího syna Achillea, ale na žádost bohyně Éós vyrobil stejnou zbroj i pro Achilleova soupeře Nemnoha. Do válek se rovněž nevměšoval, s jedinou výjimkou: za bitvy na trojské pláni zkrotil na přání bohyně Héry svým ohněm řeku Xanthos, jejíž bůh chtěl jejími vlnami zahubit Achillea. Tím víc však chránil své ctitele a druhy od cechu na zemi, zejména kováře a řemeslníky pracující s ohněm. Lidé mu měli být za co vděční: s pomocí Athény je naučil, aspoň podle Homérských hymnů, řemeslům a uměním, takže už nemuseli žít jako zvěř v lesích a jeskyních, ale ve výstavných domech a městech, kde "snadno a pokojně tráví svůj život po celý běžící rok".

K Héfaistově poctě konali Řekové okázalé slavnosti. V Athénách byly dvojího druhu: héfaisteie a chalkeie. První se slavily zpočátku každý rok, později (od roku 329 př. n. l.) každý čtvrtý rok v polovině listopadu; druhé se konaly každoročně a zúčastňovali se jich zejména kováři. V Athénách mu zasvětili chrám v dórském slohu, který postavili v letech 450-440 př. n. l. a později vyzdobili kultovní sochou od Alkamena. Stojí dodnes nad troskami Agory a je to nejlépe zachovaný řecký chrám vůbec. (Nesprávně se nazývá Théseion, protože na jeho skulpturách jsou zobrazeny Théseovy činy. Teprve nový topografický výzkum Athén ukázal, že původně, před přeměnou v chrám svatého Jiří v 5. století n. l., byl zasvěcen Héfaistovi.)

Héfaista známe z celé řady vyobrazení na vázových malbách a reliéfech. Jeho antických soch se naproti tomu zachovalo poměrně málo. Z vázových maleb jsou snad nejznámější Héfaistův návrat na Olymp z doby kolem roku 440 př. n. l. v mnichovském Antikváriu a Héfaistos s Dionýsem a Mainadami z doby kolem roku 450 př. n. l. (v pařížském Louvru), z reliéfů Vulkánova dílna asi z 1. století př. n. l. (v Kapitolském muzeu v Římě), ze soch snad malý bronzový Héfaistos s kovářským nářadím (v Státních muzeích v Berlíně). Z maloasijského Řecka pochází také množství mincí s jeho obrazem, což svědčí o tamějším rozšíření jeho kultu.

Z četných děl novověkých umělců si připomeňme jen nejvýznamnější. Z obrazů k nim patří Vulkánova dílna od M. van Heemskercka z doby kolem roku 1536 (v Národní galerii v Praze) a stejnojmenný Tintorettův obraz z doby po roku 1577 (v Dóžecím paláci v Benátkách), Héfaistos vyrábějící zbroj pro Achillea od G. Romana z let 1532-1534 (v mantovském Palazzo delT e), Venuše ve Vulkánově dílně od P. P. Rubense a A. van Dycka (oba z let 1630-1632), Vulkánova kovářská dílna od D. Velázqueze z roku 1630 (v madridském Pradu), Venuše a Mars překvapeni Vulkánem od F. Bouchera z roku 1754 (ve Wallaceově sbírce v Londýně), Vulkán od H. Daumiera z roku 1835 (v Národní galerii v Praze) a jistě i Afrodíta a Arés polapeni Héfaistem od A. Procházky. Ze soch uveďme pouze Vulkána B. Thorvaldsena z roku 1838 (v Thorvaldsenově muzeu v Kodani).

Římský Vulcanus byl s Héfaistem téměř totožný. Římané však víc zdůrazňovali jeho původní starolatinský charakter boha ničivé síly.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama