When You Can Live Forever. What Do You Live For?

Leden 2009

KRONOS - Otec Dia

24. ledna 2009 v 16:13 | Anya |  Řečtí Bohové
Kronos, lat. Saturnus byl syn boha nebe Úrana a bohyně země Gaie, Úranův nástupce ve vládě nad světem.

Byl nejmladší ze všech dvanácti Titánů a všechny je převyšoval lstivostí. Jako jediný vyhověl své matce Gaie, když ho požádala, aby se pomstil Úranovi za to, že uvrhl do hlubin země její storuké syny Hekatoncheiry. V nestřeženém okamžiku zbavil svého otce ocelovým srpem mužnosti, a tím také moci, a prohlásil se za vládce nad vším, co na světě existovalo a mělo existovat. Své sourozence pak přinutil, aby mu sloužili jako ochránci trůnu.

Když se Kronos zmocnil vlády nad světem, oženil se se svou sestrou Rheiou a měl s ní šest dětí: dcery Hestii, Démétru a Héru a syny Háda, Poseidóna a Dia. Protože se obával, aby si některé z nich nevzalo z něho příklad a rovněž ho nezbavilo moci, rozhodl se k radikálnímu preventnímu opatření: každé z nich ihned po narození pozřel. Rheiu topochopitelně trápilo, i když věděla, že jako božské bytosti žijí v jeho útrobách dále. Když se jí měl narodit nejmladší syn, rozhodla se ho zachrínit. Na radu svých rodičů odešla na ostrov Krétu a tam tajně porodila v hluboké jeskyni v hoře Dikté. Kronovi pak přinesla dlouhý kámen zabalený do plen. Ani se na něj nepodíval, otevřel ústa a i s obalem ho zhltl.

KÚRÉTI - Horští démoni z Kréty

23. ledna 2009 v 19:28 | Anya |  Řečtí Bohové
Kúréti řec. Kúrétés, lat. Curetes byli horští démoni z Kréty, ochránci nejvyššího boha Dia.

Diovými ochránci byli ovšem jen v době, dokud byl docela malý. Jeho amtka Rheia ho totiž tajně porodila v Diktejské jeskyni na Krétě a ukryla ho tam před otcem Kronem, který ho chtěl, stejně jako předchozí děti, z obavy před vzpourou pozřít. Kdykoli se malý Zeus rozplakal, tloukli meči do štítů, křičeli, tančili a vůbe dělali takový křik a rámus, že přehlušili jeho pláč a znemožnili tak Kronovi, aby se o jeho narození a úkrytu dozvěděl.

Jménem Kúréti se nazývali také obyvatelé města Pleurónu, známí z mýtu o Meleagrovi. S démony z Kréty neměli jinak nic společného.

O původu krétských Kúretů, nevíme nic určitého. Podle některých mýtů byli prý prvními lidmi na světě a vyrostli ze země po velikém dešti jako houby, čímž se podobali maloasijským horským démonům Korybantům. V historických dobách se Kúréty nazývali Diovi kněží na krétě. Při oslavách Diových narozenin napodobovali své mýtické jmenovce zejména hlučnými tanci.

MÓMOS - Hana & Hloupost

23. ledna 2009 v 19:17 | Anya |  Řečtí Bohové
Mómos lat. Momus byl potomek bohyně noci Nykty, bůh hany a hlouposti.

Jestliže měli svého boha panovníci, kováři, námořníci, lékaři, zloději atd., je jen pochopitelné, že ho musela mít i taková početná skupina lidí, jako jsou hlupáci. Vytvořili jim ho, jak se zdá, básníci; poprvé se s ním setkáváme u Hésioda (v 8.-7. století př. n. l.) a pak dost často až po Lúkiána (v 2. století n. l.). Původně žil prý na Olympu jako poradce bohů, ale pak ho nejvyšší bůh Zeus svrhl na zem, protože jeho neustálé kritizování, hanění a vylepšování všeho možného překáželo blaženosti bohů. Athéně Mómos například vytýkal, že když už naučila lidi stavět domy, měla je naučit stavět je na kolech, aby se mohli snadněji odstěhovat od špatných sousedů. Prométheovi, který stvořil člověka, navrhl, aby mu dal srdce na vnější stranu hrudi, protože když je ukryto, nikdo do něj nevidí. Vrcholem jeho hlouposti však bylo, když se odvážil kritizovat nejvyššího boha: měl prý dát býkovi oči nikoli na čelo, ale na rohy, aby lépe viděl, kam trká.

Podle antických zpráv napsal satyrskou hru Mómos Sofoklés; neznáme o ní podrobnosti; neboť se ztratila. Chrámy a sochy Mómos, jak se zdá, v antice neměl; zřejmě se nenašel hlupák, který by mu je dal postavit. Ani jinak nebyl příliš váženým bohem, i když se mnozí domnívali, že "hloupost světem vládne".

MORFEUS - Bůh snů

15. ledna 2009 v 20:42 | Anya |  Řečtí Bohové
Morfeus lat. Morpheus byl syn boha psánku Hypna a bohyně noci Nykty, bůh snů.

Dovedl vzít na sebe podobu kteréhokoliv člověka a zjevoval se lidem ve spánku, když je ovládl jeho otec Hypnos. Svou vlastní podobu měl jen tehdy, když odpočíval. Řekové a Římané si ho představovali jako štíhlého mladíka, zpravidla s malými křídly na spáncích.

Morfea známe z několika řeckých vázových maleb a plastik, pak zejména z reliéfové výzdoby římských sarkofágů. Antičtí umělci ho zobrazovali obvykle ve společnosti jeho bratrů Fobétora a Fantasa. Z novověku jsou známy zejména jeho dvě sochy: J. A. Houdona z roku 1777, kterou získal členství ve Francouzské akademii (dnes v pařížském Louvru), a F. P. Tolstého z roku 1852 (dnes v Treťjakovské galerii v Moskvě).

NÉREUS - Mořský bůh

15. ledna 2009 v 20:34 | Anya |  Řečtí Bohové
Néreus lat. Nereus byl mořský bůh, podle některých autorů syn Titána Ókeana a jeho manželky Téthye, podle jiných syn boha mořských hlubin Ponta a bohyně země Gaie.

V mýtech se s ním setkáváme už jako se starcem a otcem velkého množství dcer, jež měl se svou manželkou Dóridou. Žil v Egejském moři mezi Samothrákou a Imbrem, uměl měnit svou podobu, byl nadán věšteckým duchem a proslul svou pravdomluvností. Věštil však velice nerad, a teprve když ho k tomu někdo násilím donutil; pokud víme, podařilo se to Héraklovi. K lidem byl jinak přívětivý, těšil je krásnými obrazy moře a zejména měl rád odvážné námořníky.

Néreova podoba se nám z antiky zachovala asi na osmdesáti vázových malbách. Nejstarší pocházejí ze 6. století př. n. l. a povětšině zobraují Nérea a Néreovny a Nérea a mořská božstva; na čtrnácti je výjev z Néreova zápasu s Héraklem. Z četných jeho sochařských vyobrazení je snad nejlepší a nejznámější na západním vlysu Diova oltáře z Pergamu, kde ho vidíme ve společnosti Dóridy a Ókeana v boji s Giganty (z let 180-160 př. n. l., dnes v Státních muzeích v Berlíně).

NOTOS - Jižní vítr

15. ledna 2009 v 20:21 | Anya |  Řečtí Bohové
Notos lat. Notus byl syn Titána Astraia a boyně ranních červánků Éós; bůh jižního větru.

Byl mocný a nebezpečný; obávali se ho zejména mořeplavci. Nejvíc se rozzuřil, když se setkal se svým severním bratrem Boreem. Jeho jménem se často označoval nejen jižní vítr, ale vítr vůbec.

Z četných antických zobrazení Nota je nejznámější na tzv. Věži větrů v Athénách (z konce 2. století př. n. l.).

ÓKEANOS - Nejstarší Titán

15. ledna 2009 v 18:58 | Anya |  Řečtí Bohové
Ókeanos, lat. Oceanus byl syn boha nebe Úrana a matky země Gaie, nejstarší Titán.

Byl bohem nekonečných a nesmírně hlubokých vod kolem celé země, které ji podle antických představ omývaly jako řeka bez břehů. Do událostí ve světě mýtů zasáhl pouze jednou,ale velice účinně. Pomohl Diovi v boji proti svému bratru Kronovi a umožnil mu tak zvítězit a prohlásit se nejvyšším bohem. Pod Diovou vládou žil pak spokojeně a bez starostí daleko od světa. Těšil se úctě všech bohů, i když do jejích shromáždění nepřicházel. Se svou manželkou Téthyí měl neobyčejně mnoho potomků; především všechny řeky, které se vlévají do moře (z našich to byl však tehdy jen Dunaj, který se jmenoval Istros), pak tři tisíce dcer (Ókeanoven) a přesně tolik synů. Vyjmenovat je všechny nedovedl však ani Homér, ani Hésiodos.

Řecké mýty zpravidla rozlišují mezi Ókeanem, bohem "vnějšího moře", přístupného jen bohům, a Pontem, bohem mořských hlubin a "vnitřního moře", přístupného lidem. Ókeanos, zosobňující toto vnější moře, byl po Diovi ze všech bohů nejdůstojnější. Z nemnohých antických zobrazení je nejznámější na Diově oltáři z Pergamu, kde je zachycen s mořským bohem Néreem a jeho manželkou Dóridou v boji s Giganty (z let 180-160 př. n. l., dnes v Státních muzeích v Berlíně). Z novověku ho známe zejména z výzdoby fontán. Za všechny uveďme jen proslulou římskou Fontánu di Trevi (dílo N. Salviho podle návrhu G. L. Berniniho, dokončené roku 1762), ačkoli v některých průvodcích se tvrdí, že tamější ústřední socha zobrazuje Poseidóna čili Neptuna.

OLYMPANÉ - 12 nejvyšších bohů

15. ledna 2009 v 18:44 | Anya |  Řečtí Bohové
Olympané je souhrný název dvanácti nejvýznamnějších řeckých bohů, odvozený od jejich sídla na vrcholu pohoří Olympu mezi Thessalií a Makedonií. Nejvyšším bohem z nich byl "vládce bohů a lidí" Zeus; dalšími členy tohoto dvanáctera byli jeho sourozenci Poseidón, Hádés, Héra, Heszia, Démétér a jeho potomci Athéna, Apollón, Artemis, Héfaistos, Hermés a Arés. Jak vidíme chybějí tu takoví významní bohové jako například Dionýsos nebo Afrodíta. Podle převládajícího výkladu bylo tomu tak proto, že tito bohové nesídlili tam od počátku, ale byli na Olymp teprve dovedeni a přijati. Na Olympu bydleli původně prostě; pak jim ovšem Héfaistos vybudoval nádherné paláce ze zlata a bronzu. Většinu času trávili hostinami, při kterých vyřizovali i "úřední záležitost".

Všechny olympské bohy (i některé jiné) najdeme na velkém obraze J. Romaina z roku 1523 v mantorském paláci del Te, nebo na Van Balenově Hostině bohů z roku 1620 v pařížském Louvru, nebo třeba na Rubensově Shromáždění olympských bohů u nás, v Obrazárně Pražského hradu.

ÓTOS - Gigant

15. ledna 2009 v 18:35 | Anya |  Řečtí Bohové
Ótos, lat. Otus byl syn Giganta Alóea

Viz. Alóelovci

PALAIMÓN - Mořský bůh

15. ledna 2009 v 18:33 | Anya |  Řečtí Bohové
Palaimón, lat. Palaemon byl mořský bůh, ve kterého změnil nejvyšší bůh Zeus malého Melikerta, syna orchomenského krále Athamanta a jeho manželky Ínó.

Viz Melikertés

PALLÁS - Různí

15. ledna 2009 v 18:27 | Anya |  Řečtí Bohové
Pallás bylo dost časté jméno v řeckých i římských mýtech.

Nejznámější z jeho nositelů byl Titán Pallás, syn Titána Kría a jeho manželky Eurybie, který se oženil s Ókeanovnou Stygou a měl s ní čtyři děti. Byly to Krátos ("Moc"), Bía ("Síla"), Zélos ("Ctižádostivost", "Horlivost") a Níké ("Vítězství"). Jiný Pallás byl jedním z Gigantů (viz Pallas - Athéna).

Z antických mýtů známe Pallanta, syna athénského krále Pandíona. Měl padesát synů, které vychoval v nepřátelství ke svému staršímu bratrovi, athénskému králi Aigeovi. Tito Pallantovci se pokusili dobýt Athén, ale přemohl je Aigeův syn Théseus, který se stal později athénským králem.

Pallás se jmenoval i praotec Arkáďanů a podle něho nazval král Euandros jeden z pahorků v pozdějším Římě, na kterém se po svém vypuzení z Arkadie usadil (dnešní Palatinský pahorek). Euandrův syn se jmenoval rovněž Pallás. Podle Vergilia byl velitelem arkádské jízdy, se kterou přišel na pomoc vůdci trojských uprchlíků Aeneovi, když se dostal po přistání v Itálii do války s rutulským králem Turnem, a v boji padl.

PÁN - Les, Lovci & Pastýři

14. ledna 2009 v 19:52 | Anya |  Řečtí Bohové
Pán, lat. Pan byl syn nymfy Dryopy a boha Herma, nebo nymfy Oineidy a nejvyššího boha Dia; bůh lesů, lovců a pastýřů.

Narodil se s kozlíma nohama, s rohy a dlouhými vousy, takže jeho matka dostala z něho strach, který se po něm dodnes nazývá "panický", a uprchla. Hermés se ho však ujal a odnesl ho na Olymp. Jakmile ho bohové spatřili, tak se jeho vzhledu smáli, že ze studu utekl a schoval se do arkádských lesů. Tam potom všemi opuštěný vyrostl a také nejraději žil. Věnoval se hlavně pasení dobytka a hře na píšťalu. Jeho nejmilejšími společníky byly Satyrové a nymfy; ochotně se přidával také k veselé družině boha Dionýsa. Z bohů měl nejraději Apollóna a naučil ho věštit, ačkoli věděl, že Apollón si zřídí konkurenční věštírnu v Delfech, čímž utrpí jeho vlastn věštírna v Arkadii.

Zachovala se o něm spousta historek, povětšině o jeho neúspěšných milostných dobrodružstvích. Zamiloval se do nymfy Pítye; ze strachu před ním změnila se však v borovici. Ucházel se o přízeň krásné nymfy Sýringy; skočila raději do vody a dala se proměnit v rákosí, aby se před jeho dotěrností zachránila (z toho rákosí si pak udělal píšťalu, kterou nazval na její paměť sýrinx). Úspěch měl jedině u nymfy Échy, která ho doprovázela po horách jako ozvěna. Nemohla ho však oslovit, protože bohyně Héra ji kdysi potrestala, že nesmí promluvit s nikým jako první, a tak se z toho nakonec usoužila, že zbyl po ní jen hlas. Známá je také historka o jeho hudební soutěži s bohem Apollónem na hoře Tmólu. Samozřejmě prohrál, protože se svoupastýřskou píšťalou proti Apollónově zlaté lyře neobstál. Tato soutěž vešla i jinam do mýtů: přišel při ní ke svým oslím uším král Mídás.

PLÚTOS - Bohatství

14. ledna 2009 v 18:49 | Anya |  Řečtí Bohové
Plútos dosl. "bohatství" byl syn bohyně Démétry a boha úrodného nitra země Íasióna, bůh bohatství.

Když se nejvyšší bůh Zeus o jeho narození dozvěděl, zabil Íasióna bleskem; nesnesl totiž, že Démétér, o jejíž lásku se předtím marně ucházel, dala přednost nižšímu bohu (nebo jen démonovi či pohému smrtelníkovi). Malého Plúa se potom ujala bohyně šťastné náhody Tyché a bohyně míru Eiréné. I později se Plútos nejraději zdržoval ve společnosti těchto dvou bohyň. Má to stejně hluboký symbolický význam jako představa, podle které byl prý slepý.

Plúta zobrazovali antičtí umělci zpravidla jako malého chlapce, kterého drží v náručí bohyně Tyché nebo Eiréné. Tak ho známe z několika vázových maleb, terakot a zejména z římské kopie sochy připisované Kéfísodótovi Eiréné s malým Plútem z doby kolem roku 370 př. n. l. (dnes v mnichovské Glyptotéce). Filozoficko-utopickou komedii Plútos napsal roku 388 př. n. l. Aristofanés. Vyléče ze své slepoty přestává v ní Plútos rozdávat své dary slepě a působí tím převrat na světě, protože dává blahobyt nikoli podvodníkům a chytrákům, nýbrž poctivým lidem.

PONTOS - Bůh hlubin vnitřního moře

14. ledna 2009 v 18:38 | Anya |  Řečtí Bohové
Pontos, lat. Pontus byl bůh hlubin vnitřního moře, přístupného lidem; syn bohyně země Gaie.

Byl podle řeckých mýtů jedním u nejstarších bohů. Gaia ho zrodila sama ze sebe, a to dokonce dřív než boha "vnějšího moře" Ókeana. Později se s Pontem spojila v manželství a zrodila mu dcery Eurybii a Kétu, z nichž první se stala bohyní mořské síly a druhá vládkyní mořských příšer. Navíc s ním měla tři syny, mořské bohy Nérea, Thaumanta a Forkýna.

Jako obecné jméno znamená "pontos", resp. "pontus" v řečtině a latině moře, jako zeměpisný název někdy Černého moře nebo zemi na jižním pobřeží Černého moře (mezi antickou Paflagonií a Arménií).

<![CDATA[//><!]]>

PORFYRIÓN - Gigant

14. ledna 2009 v 18:38 | Anya |  Řečtí Bohové
Porfyrión, lat. Porphyrion byl syn bohyně země Gaie a boha nebe Úrana, jeden z nejsilnějších Gigantů.

Při vzpouře Gigantů proti olympským bohům zaútočil na Diovu manželku Héru, strhl jí závoj a chtěl se jí zmocnit. Nejvyšší bůh Zeus ho však v poslední chvíli srazil bleskem na zem, kde ho pak zabil Héraklés.

Nejznámější vyobrazení Porfyrióna je na proslulé Gigantomachii z Diova oltáře v Pergamu (z let 180-160 př. n. l., dnes v Státních muzeích v Berlíně).

POSEIDÓN - Moře

13. ledna 2009 v 21:47 | Anya |  Řečtí Bohové
Poseidón, lat. Neptun byl syn Titána Krona a jeho manželky Rheie, bůh moře.

Byl jedním ze tří nejmocnějších řeckých bohů; vládl nad obrovskou mořskou říší a byl v ní stejně svrchovaným vládcem jako jeho starší bratr Hádés v podsvětí nebo mladší bratr Zeus na nebi a na zemi. Všichni mořští bohové mu byli podřízeni, byl pánem všech mořských zvířat, rozhodoval nad vším, co se dělo na moři a v moři. Svým trojzubcem mohl rozbouřit moře do strašného vlnobití, ale i zkrotit nejdivočejší vlny. Udeřl-li jím do země, vyvolal zemětřesení. Povahu měl prudkou a nestálou jako živel, kterému vládl. Není proto divu, že byl nejobávanějším, a tedy i nejuctívanějším bohem námořníků a obyvatelů pobřežních zemí celého řeckého světa.

Moc získal Poseidón z titulu svého původu a losem. Když se narodil, jeho otec ho pozřel, aby tak vyloučil možnost, že by ho někdy zbavil vlády. Postihl ho tedy stejný osud jako všechny jeho sourozence s výjimkou nejmladšího Dia, jehož matka tajně porodila a ukryla na Krétě. Poseidón jako božská bytost žil ovšem se svými bratry a sestrami v Kronových útrobách dále. Z tohoto vězení ho vysvobodil až Zeus, když povstal proti Kronovi. Ihned se k němu připojili a spolu s Hádem a jinými spojenci mu ho pomohl svrhnout z trůnu. Po vítězství se Zeus s oběma bratry dohodl, že si rozdělí vládu nad světem losem: Poseidónovi připadlo moře. Byl tedy, jak ve sporech později zdůrazňoval, "rovný v právu" s nejvyšším bohem Diem, a protože vládu nad mořem nedostal z jeho milosti, necítil se mu zavázán poslušností. Jestliže ho přesto poslouchal, činil tak dobrovolně a hlavně proto, že respektoval jeho sílu.

Trošičku smutná

10. ledna 2009 v 18:30 | Anya |  O Blogu
Jak jistě víte, články tu nepřibývaj tak často, jak by se i mě samotné líbilo, ale kromě mého zaměstnání mi hlavně většinu času zabíralo překládání knihy Breaking Dawn, 4. díl ze série Twilight, který jsem se dvěma kamrádkama překládala. Ale bohužel zda na něčí popud, kdo chtěl být pomstichtivý, nebo snad na žádost nakladatelství, kdo ví, nám přišlo varování o stáhnutí našeho nelegálního překladu ze stránek. Takže bohužel naši práci nemůžeme dodělat, na jednu stranu to chápu, porušovali jsme autorská práva, na druhou stranu, bylo spousta holek, které měli naše překlady velice rády.
No a co to znamená pro můj blog? No že budu na něj mít mnohem více času, takže doufám, že zase trochu zapracuji a že se tu příspěvky budou objevovat o něco častěji. Každopádně jsem z toho trochu rozesmutnělá...překládání mě opravdu bavilo.

PRÓTEUS - Mořský bůh

5. ledna 2009 v 22:33 | Anya |  Řečtí Bohové
Próteus lat. Proteus byl syn boha moře Poseidóna a nymfy Náidy, mořský bůh.

V mýtech se s ním setkáváme už jako se starcem. Žil na ostrově Fáru, který dnes už splynul s Alexandrií, a pásl tam Poseidónově manželce Amfitrítě ryby a tuleně. Byl nadán věšteckým ducehm, ale požíval jej nerad; věštil, jen když ho někdo k tomu násilím přinutil. Bylo to však spojeno se značnými potížemi, prtože byl velice silný a proměnlivější než moře. Uměl se zmenit v tuleně, lva, draka, pardála, kance, dokonce i ve vodu a zmizet nepozorovaně pod hladinou.
Přesto se ho však některým hrdinům podařilo přemoci; mezi nimi zejména spartskému králi Meneáovi, kterému řekl vše, co potřeboval vědět, aby se šťastně dostal z Egypta do Sparty.

Podle některých mýtů měl prý Próteus manželku Psamathu (což v překlaudu znamená "písek") a dceru Eidotheu. Podle Hérodota byl prý pod jménem Kétés egyptským králem; egyptské báje ani dějiny o tom však nevědí.

Próteus, známý jen z nemnohých starověkých vyobrazení, ale tím víc z přísloví (kde znamenal asi tolik, nebo více, jako náš "chameleon"), se dostal v nové době i na jeviště, a to jako titulní hrdina hry P. Claudela zroku 1927. A dostal se roku 1962 i na titulní stránky světového tisku: jeho jméno nesla americká ponorkana atomový pohon, která podplula s téměř stovkou mužů severní pól. Věrný tradici změnil se i tento Próteus: nejdřív v nosiče jaderných zbraní a nakonec ve staré železo.

SATYROVÉ - Horští & Lesní démoni

5. ledna 2009 v 22:13 | Anya |  Řečtí Bohové
Satyrové, řec. Satyroi, lat. Satyri byli horští a lesní démoni, průvodci boha Dionýsa.

Byli nezbední, prohnaní, prostopášní, dotěrní a vždy veselí, zajímali se jen o víno a ženy a s tím související požitky. Pokud nepásli dobytek nebo neproháněli nymfy, bavili se tancem a hudbou. Jejich oblíbenými nástroji byly flétny, sýringy, cimbály, a kupodivu i dudy. Lidi neměli příliš v lásce; někdy před nimi utíkali, jindy je zas strašili nebo přepadávali.Z mytologických bytostí se nejlépe snášeli se Silény a Pány, s nimiž je někdy lidé ztotožňovali. Z bohů měli nejraději Dionýsa a mnozí se k němu hlásili i jako ke svému otci. Jiní zas prohlašovali za svého otce boha Herma, ale většinou se o svůj původ nestarali.

Podle starších představ měli Satyrové kozlí nohy a uši, tupý a široký nos, naježené vlasy a růžky na čele. Později dostali téměř lidskou podobu a jejich původní vzhled připomínaly jen kozlí uši a růžky.