When You Can Live Forever. What Do You Live For?

Duben 2008

*VULKÁN - Oheň & Kovářství*

29. dubna 2008 v 13:50 | Anya |  Římští Bohové
Vulkán lat. Vulcanus, rec. Héfaistos byl rimsky buh ohne, zejmena jeho nicive sily.

Na tuto jeho původní funkci Římané nezapomněli, ani když ho později téměř úplně ztotožnili s řeckým Héfaistem. Za jeho otce však obvykle považovali boha nebe Caela (řeckého Úrana). Podobně jako Héfaistos byl podle těchto novějších představ také Vulkán kovářem a zbrojířem; při práci mu pomáhali jednoocí obři Kyklópové. V této nové funkci ho zvali též Malciber, "Měkčitel (kovu)" nebo "Krotitel (ohně)", a uctívali ho navíc i jako ochránce před požáry. Jeho sídlo umisťovali většinou pod Etnu na Sicílii nebo na Liparské ostrovy. Jeden z nich, "kmotr všech vulkánů", se dodnes jmenuje Volcano.

Vulkánův kult byl v Římě prastarý. Na konci Fora pod Kapitolem měl oltář vytesaný do skály (tzv. Vulcanal), u něhož se podle tradice scházel lid k společným poradám už za království. K jeho poctě se konaly vždy 23. srpna slavnosti vulkanálie, jež byly v císařských dobách spojovány s hrami v cirku. Byly mu obětovány zejména živé ryby, představitelky živlu nepřátelského ohni. Zvlášť ho uctívali kováři, kteří ho považovali za ochránce svého řemesla. K Vulkánově poctě se také spalovaly po vítězných bitvách ukořistěné zbraně.

POLYMNIA - MÚZA - Hymnický a sborový zpĕv

29. dubna 2008 v 13:36 | Anya |  Řecké Bohynĕ
Polymnia také Polyhymnia byla dcera nejvyššího boha Dia a bohyně Mnémosyny, Múza hymnického a sborového zpěvu.

VIZ Múzy
Polymnia, římská kopie, Glyptotek, Kodaň.
Polymnia, mramorová římská socha z konce 2. století podle řeckého originálu z pol. 4. století. př. n. l. Výška 186 cm, Saint-Petersburg, The State Hermitage Museum
Polyhymnia, mramor, římská socha z konce 2 století n. l. Muzeum ve Vatikánu.
Polyhymnia, Berlin, Staatliche Museen

Polyhymnia, Sarcophagus, Louvre
Polymnia, bysta, Pier Maria Serbaldi della Pescia, 1445-1525. Künsthistorische Museum, Wien
Polyhymnia, část římské mozaiky, 240 n. l.
Polyhymnia, Berlin Museum
Polyhymnia, Simon Vouet (1590-1649), Louvre
Polyhymnia, Francesco del Cossa, 1455-1460.

RHEIA - Matka Dia

29. dubna 2008 v 12:51 | Anya |  Řecké Bohynĕ
Rheia lat. Rhea nebo Ops byla manželka Titána Krona, matka Hestie, Démétry, Héry, Háda, Poseidóna a nejvyššího boha Dia.
Rheia podava Kronovi kamen zabaleny v plenach.

Pocházela ze stejnýh rodičů jako její manžel Kronos; jejím otcem byl bůh nebe Uranos a matkou bohyně země Gaia. Svých dětí si příliš neužila, přinejmenším ne v době, kdy byl Kronos nejvyšším vládcem. Každé ji totiž ihned po narození vzal a pozřel. Zabezpečoval se tak proti jejich případné vzpouře. Sám totiž kdysi povstal proti svému otci a zbavil ho vlády; důvodně se tedy obával, že děti se budou řídit jeho příkladem. Pět jich už takto uvěznil ve svých útrobách (kde jako božské bytosti i nadále žily) a chystal se pohltit i šesté, které Rheia čekala. K tomu však už nedošlo. Na radu své matky Gaie odebrala se Rheia na Krétu a v hluboké jeskyni na hoře Dikté tajně porodila syna, kterému dala jméno Zeus. Kronovi odevzdala dlouhý kámen zabalený do plen. Zhltl ho i s obalem a Zeus klidně vyrůstal pod ochranou nymf Adrásteie a Ídaie a horských démonů Kúrétu. Když dospěl, Kronovy obavy se splnily. Vzbouřil se proti němu, donutil ho vyvrhnout z útrob všechny sourozence a po desetiletém urputném boji s pomocí svých spojenců nad ním zvítězil. Zeus se tak stal novým nejvyšším bohem a vládcem nad nebem i zemi, Poseidón se ujal vlády nad mořem a Hádés v podsvětí. Mocnými bohyněmi se staly i Rheiny dcery Héra, Démétér a Hestia.

Ačkoli byla Rheia matkou nejvyšího boha, Řekové ji neprokazovali žádné zvláštní pocty. Zda ji stavěli chrámy, není bezpečně zjištěno; zřizovali ji však oltáře. V pozdějších dobách ji pod vlivem východních kultů ztotožňovali s maloasijskou "Velkou matkou" Kybelou. Římané ji uctívali pod jménem Rhea nebo Ops, později u nich rovněž splývala s Cybelou.

Hora Dikté, kde Rheia našla úkryt před Kronem, je na východní Krétě nad vesničkou Psychro. Tamější jeskyně je prostorná, s úzkým vchodem vysoko nad úpatím a bohatě vyzdobená stalaktity. Hora Ída, kde Zeus vyrůstal, je nejvyšší na Krétě (2456 m) a téměr přesně ve středu ostrova. V její jeskyni ve výši 1600 metrů se našly kultové památky z dob odkazovaných do mýtů.

ORTHOS - Pes

29. dubna 2008 v 12:02 | Anya |  Příšery
Orthos tez Orthros, lat. Orth[r]us byl obludný dvouhlavý pes, syn stohlavého obra Tyfóna a jeho manželky Echidny.
Herakles, Geryon a Orthos (vedle Herákla je napsáno jeho jméno)

Byl sourozencem trojhlavého podsvětního psa Kerbera, lycké Chiméry, thébské Sfingy, lernské Hydry a jiných oblud. Jeho povoláním bylo hlídání stáda trojtělého obra Géryona na ostrově Erythei. Když přišel na Géryonuv ostrov Héraklés, aby odvedl tato stáda z rozkazu krále Eurysthea do Mykén, Orthos je zuřivě bránil, a než by ho k nim pustil, dal se raději zabít.

POLYFÉMOS - Kyklóp

29. dubna 2008 v 11:58 | Anya |  Příšery
Polyfémos lat. Polyphemus byl jednooký Kyklóp, syn boha moře Poseidóna a nymfy Thoósy.
Z jeho života známe dvě historky. První je milostná: zalíbila se mu krásná Néreovna Galateia, a ačkoli se kvůli ní začal dokonce česat, neměl u ní štěstí. Když ji jednou spatřil v rozmluvě s hezkým mladíkem Ákidem, ze žárlivosti po nich hodil balvanem. Ákida zasáhl a zabil, Galateie se však podařilo prchnout do moře, kde se mu navždy ztratila z očí (nebo přesněji z oka). Druhá historka je známější a těší se popularitě už tři tisíciletí.

Když se po dobytí Tróje vracel ithacký král Odysseus do vlasti, zastavil se u ostrova Kyklópu, a protože jej znal jen z doslechu, rozhodl se jej prozkoumat. Vypravil se s dvanácti muži na břeh a vešel do jedné z jeskyň, v nichž žili tamější obyvatelé, aby si s jejím majitelem poseděl a promluvil. Byla prázdná; čekal v ní se svými druhy až do večera, kdy se do ní přiřítil obr Polyfémos se stádem ovcí a koz. Všichni se polekali jeho divokého vzhledu a zalezli do kouta. Zpozoroval je, teprve když zavalil vchod do jeskyně obrovským balvanem a rozdělal oheň. Na otázku kdo jsou a co chtějí, odpověděl Odysseus, že jsou Achájci, kteří zničili Tróju, a že přišli jako přátelé: "Poctíme tě darem, Kyklópe, a ty nás pohosti nebo podaruj také, jak se sluší na lidi, kteří ctí zákony a bohy." Polyfémos se mu vysmál: jaképak zákony, Kyklópové žádné neznají a bohů si rovněž neváží, vždyť jsou silnější než oni. "Pokud jde však o pohostění, nuže pohleď!" dodal - a chytil dva nejbližší Odysseovy druhy, úderem o zem je zabil, pak je rozčtvrtil a beze zbytku snědl.

Odysseus a jeho druhové téměř zkameněli hrůzou. Proti Polyfémově síle byli však bezmocní a prchnout z uzavřené jeskyně nemohli. Když se Kyklóp ráno vzbudil, snědl zase dva muže k snídani, a když se večer vrátil, z dalších dvou si udělal večeři. Pak ale přišel Odysseus na nápad: nabídl Polyfémovi měch vína; když se nasytil, ať se také napije. "Jak se jmenuješ, vůdče, abych ti oplatil dar? Kdo jsi?" zeptal se Polyfémos. "Nikdo, Kyklópe! Nikdo mi říkají lidé!" řekl Odysseus. "Nuže, můj dar: sním tě posledního, až po tvých druzích," odpověděl obr, lehl si na lůžko a přemožen vínem usnul.

Teď přišla Odysseova chvíle: zaostřil mečem Polyfémův obrovský kyj, dlouhy jako stožár velké lodě, vložil ho do žhavého popela v ohništi, a když se rozpálil, s pomocí druhů ho zvedl a vrazil obrovi do jediného oka. Polyfémos strašně vykřikl, začal zuřit a volal na pomoc Kyklópi z okolí. Seběhli se k jeho jeskyni a ptali se, proč křičí, jako by ho někdo vraždil. "Vraždí mě, vraždí!" řval, až se skály třásly. "A kdopak tě, Polyféme, vraždí?" - "Nikdo, přátelé, Nikdo!" volal. "Když tedy nikdo, a ty tak v noci řveš, to asi seslal na tebe Zeus ošklivý sen nebo nějakou nemoc! Pomodli se k svému otci Poseidónovi," poradili mu a odešli.

To bylo ovšem jen půl Odysseova vítězství. Ráno Polyfémos odsunul balvan, aby vypustil ovce a kozy na pastvu, a obezřele si sedl ke vchodu, aby mu nikdo z Achajců neproklouzl. Jakmile Odysseus spatřil, že každé ovci a koze ohmatává hřbet, přivázal své druhy pod břicha silných beranů a pak se sám tak pod jednoho pověsil. Polyfémos tak vypustil celé stádo a s nim i šest vojáků, kteří přežili návštěvu v jeho jeskyni, a sedmého Odyssea. Když se potom dostali na loď, Odysseus si neodpustil, aby na něho posměšně nezvolal. "Věz, Polyféme, kdo ti způsobil tuto potupnou ránu! Nikoli nikdo, nýbrž Odysseus, ithacký král!" Kyklóp urval balvan z vrcholu veliké hory a mrštil jím do moře, odkud přicházel hlas, ale loď nezasáhl. Vztáhl tedy ruce k nebi a vyzval svého otce Poseidóna, aby se Odysseovi pomstil. Bůh moře oslepenému Polyfémovi vyhověl. - ale to už patří do jiného hesla.

Obr Polyfémos měl ještě jmenovce a to jednoho z Argonautů.

RHODÉ - Manželka boha slunce Hélia

28. dubna 2008 v 20:03 | Anya |  Řecké Bohynĕ
Rhodé lat. Rhodé byla dcera boha moře Poseidóna a nymfy Halie, manželka boha slunce Hélia.
Rhodé mince, 4. století př. n. l.

Podle ní dostal jméno ostrov Rhodos, který byl Héliovym osobním majetkem. Vyzvedl si ho z mořského dna, protože když se bohové dělili o vládu nad světem, byl na své každodenní pouti po obloze, takže na něho nic nezbylo. Z mýtu je ovšem známější jiná Héliova manželka, Ókeanovna Persé.

SELÉNÉ - Měsíc

28. dubna 2008 v 19:45 | Anya |  Řecké Bohynĕ
*****Moje nejoblíbenější bohyně ze všech je bohyně měsíce Seléné*****

Seléné, latinsky Luna, je řeckou bohyní měsíce, je dcerou Titána Hyperíona a jeho manželky Theie, jejími sourozenci jsou bůh Slunce Hélios a bohyně ranních červánků Éós.
Byla nejen bohynní, ale i zosobněním Měsíce; když se na nebi objevila v plné kráse, bledly před ní všechny hvězdy. Seléné je obvykle zobrazována se srpkem měsíce. Svou pouť po obloze konala na nebeském voze, který se na rozdíl od vozu boha slunce Hélia pohyboval pomalu, protože ho táhli jen dva koně nebo mezci (či dokonce krávy). Její velikou láskou byl krasný mladík Endymión, kterého odsoudil nejvyšší bůh Zeus k věčnému spánku. Když se dostala na své noční pouti nad jeskyni v hoře Latmos, kde spal, vždy se k němu snesla a políbila ho svými paprsky. Podle převládajících zpráv se jí ho nikdy nepodařilo vzbudit; byla proto smutná a smutné bylo (a zůstalo) proto i její světlo. Podle jiných Endymión její lásku opětoval a měl s ní padesát dcer (tj. padesát měsíců mezi olympijskými hrami v Élide, odkud pocházel). Podle homérských Hymnů měla Seléné s nejvyšším bohem Diem dceru Pandeiu, "která i nesmrtelným bohům se jevila nad jiné krasnou".

Kult Selény, resp. Luny neměl v řeckořímském světě takový význam jako kult měsíčíich božstev na Východě, např. Nannara u Sumeru, Sína u Babylóňanu, Thovta u Egyptanu apod. Někdy splýval s kultem Artemidy, později také Hekaty. Zvlaštní chrámy ji Řekové (na rozdíl od Římanů v případě Luny) nestavěli; snad ani samotné oltáře.

Seléné znamená doslovně Měsíc, což se nejvhodněji odráží i v názvech takových dříve neznámých disciplín, jako jsou selenologie (nauka o Měsíci) a selenografie (obdoba geografie).

SIBYLLA - Věštkyně

28. dubna 2008 v 19:35 | Anya |  Řecké Bohynĕ
Sibylla byla věštkyně boha Apollóna, resp. věštkyně vůbec.
Delfská věštkyně, John William Godward

Spíš než vlastní jméno je Sibylla zosobňující pojmenování; z děl starých autorů známe takových věštkyň celou řadu. Platón mluví pouze o jedné Sibylle, Aristoteles o několika, Varro jich uvádí deset. Podle Eustathia byla první Sibylla, po které dostaly jméno, dcerou krále Dardana a nymfy Nesy. Podle Plutarcha působila prý první Sibylla v Delfech, jmenovala se Libyssa a byla dcerou nejvyššího boha Dia a najády Lamie. Jinak se Sibylly označovaly podle věštíren, v nichž provozovaly svou živnost (například Kumská, Erythrejská, Libyjská, Trojská, Delská), a navíc měly svá osobní jména. Větší úlohu než v řeckých mýtech a pověstech měly podle literárních pramenů v římských.

Nejproslulejší byla pravděpodobně Sibylla Kumská, která pocházela z maloasijských Eryther a přestěhovala se do ionské osady Kymy v Itálii, pozdějších římských Kum (Cumae). Podle Vergilia navštívil kumskou Sibyllu Deifobu Aeneas, aby mu oznámila vůli bohů, kde má založit po příjezdu do Itálie město; zprostředkovala mu i setkání s jeho otcem Anchisem v podsvětí. Od kumské Sibylly Herofily pocházely pak věštecké knihy, které se těšily v Římě velké vážnosti. Podle římské tradice dostaly se tam za vlády Tarquinia Superba, tj. na sklonku 6. století př. n. l.; vznikly však určitě o staletí později. Bylo jich prý původně devět a Sibylla je nabídla králi Tarquiniovi za nehoráznou cenu. Když se jí vysmál, hodila tři z nich do ohně a za zbývající žádala stejnou cenu. Protože ji nedostala, spálila další tři a Tarquinia smích přešel. Zaplatil za ně, kolik žádala za všech devět, a uložil je do Jovova chrámu na Kapitolu. Tam se později skutečně našly, ať už byl jejich původ jakýkoli, a zůstaly tam až do požáru roku 83 př. n. l., který je z největší části zničil. Poté byly z různých pramenů znovu sepsány a císař Augustus je dal přenést do nového Apollónova chrámu na Palatinu. Hlídal je sbor kněží (zprvu dvou, později desíti), který měl zároveň za úkol oficiálně vykládat jejich věštby. Římský senát a později císař se však na ně obraceli jen vyjímečně. O konečném zániku Sibylliných knih jsme lépe informováni než o jejich vzniku: kolem roku 400 n. l. je dal zničit Vandal Stilicho, vojevůdce císaře Honoria.

Téměř všechny slavné Sibylly jsou pohromadě na stropě Sixtínské kaple ve Vatikáně, odkud shlížejí na volbu papežů: Sybylla Libyjská, Sibylla Kumská, Sibylla Erythrejská a Sibylla Delfská. Namaloval je tam ve společnosti biblických proroků Michelangelo (v letech 1508-1509). Krátce po něm namaloval Sibyllu Kumskou, Perskou, Fryzskou a Tiburskou ve společnosti andělů Rafael (roku 1514, v římském chrámu Santa Maria della Pace). První je však uvedl na stěny křesťanských chrámů Pinturicchio obrazem Sibylly Kumské roku 1505 (v římském chrámu Santa Maria del Popolo). Přítomnost pohanských věštkyň mezi křesťanskými svatyýi jistě překvapuje. Církev však odedávna používala vhodně vybraných sibyllských věšteb k propagaci svého učení a nacházela v nich dokonce obdobu biblických proroctví o příchodu Spasitele.

SINÓPÉ

28. dubna 2008 v 19:33 | Anya |  Řecké Bohynĕ
Sinópé byla dcera říčního boha Ásópa; zamiloval se do ní Zeus a sliboval jí, že jí vyplní každé přání. Sinópé si lstivě zvolila panenství; v Paflagonii bylo založeno město po ní nazvané, kde si založila svůj domov, v němž šťastně, i když osaměle, žila.

STYX - Řeka v podsvětí a její bohyně

28. dubna 2008 v 18:57 | Anya |  Řecké Bohynĕ
Styx byla dcera Titána Ókeana a jeho manželky Téthye; řeka v podsvětí a její bohyně.
Charon na řece Styx, Joachim Patenier, 1515-24.

Byla nejvznešenější ze všech svých tří tisíc sester; jejím manželem byl Titán Pallás. Když Zeus povstal k boji proti svému otci Kronovi, připojila se spolu s Ókeanem a několika Titány na jeho stranu a přivedla mu na pomoc i své děti Krata, Bíu, Zéla a Níku, zosobňující moc, sílu, ctižádostivost a vítězství. Zeus uznal její zásluhy a odměnil se ji tak, jak se nejlépe mohl odvděčit matce: vzal všechny její děti na Olymp a povýšil je na své stálé průvodce. Kromě toho stanovil, že přísaha bohu při styžských podsvětních vodách je nejposvátnější, nezrušitelná a neodvolatelná. Bůh, který by ji porušil, by ztratil nesmrtelnost.

Styx patří mezi nejstarší řecká božstva; zmiňuje se o ní už Homér i Hésiodos. Umělci ji zobrazovali v podobě důstojné a poněkud zachmuřené ženy. Známe ji hlavně z vázových maleb s výjevy z Hádovy podsvětní říše. Římané ji převzali od Řeků beze změny.

TERPSICHORÉ - MÚZA - Tanec

28. dubna 2008 v 17:13 | Anya |  Řecké Bohynĕ
Terpsichoré lat. Terpsichore, dosl. "Tešící se tance" byla dcera nejvyššiho boha Dia a bohyne Mnémosyny, Múza tance.

VIZ Múzy
Terpsichore, John Walsh, 1771. Je vyobrazena, jak drzi Aeolian harpu a co vypada jako kruzitko nebo trsatko.

POZDRAV VSEM PRICHOZIM

28. dubna 2008 v 17:08 | Anya |  O Blogu
AHOJKY LIDICKY POKUD JSTE FANOUSCI RECKE MYTOLOGIE, TAK URCITE CHODTE PRAVIDELNE NA MOJE STRANKY, ZACALA JSEM NEDAVNO, ALE SNAZIM SE PILNE PRACOVAT A ROZSIROVAT SEZNAM BOHU A VSECH DULEZITYCH OSUBEK V MYTOLOGII. JAK JSTE SIMOZNA VSIMLI CHYBI DIAKRITIKA, ALE TO JE PRICINOU ME ANGLICKE KLAVESNICE, TAKZE JEN U JMEN DOPLNUJI DIAKRITIKU A TO POMOCI WORDU, COZ JE DOCELA PIPLACKA.
PISTE PROSIM KOMENTY AT JE TO COKOLIV...
DIKY ANYA

TÉTHYS

28. dubna 2008 v 17:05 | Anya |  Řecké Bohynĕ
Téthys lat. Tethys byla dcera boha nebe Úrana a bohyně země Gaie, manželka Titána Ókeana.
Oceanus a Tethys, Zeugma Mosaic, vyrobená v 1-2 století.

Svému manželovi, který byl nejstarším Titánem a bohem "vnějšího moře", zrodila nesmírně mnoho potomků: především všechny řeky a potoky, které ústí do moře, pak tři tisíce dcer a ještě tři tisíce synů. Jejich úplný výčet nám nezanechal ani Homér, ani Hésiodos, ani žádný z antických básníků. Kromě tohoto potomstva se zapsala do mýtů zejména tím, že když Zeus povstal proti svému otci ( a jejímu bratru) Kronovi, poskytla útočiště bohyni Héře až do doby, dokud Zeus nezvítězil a neodvedl si ji jako manželku na Olymp.

THALEIA - MÚZA - Komedie; CHARITKA

28. dubna 2008 v 16:58 | Anya |  Řecké Bohynĕ
Thaleia lat. Thalia nebo Thalea dosl. "Květoucí" byla dcera bohyně Mnémosyny a byla Múzou komedie.

Další Thaleia byla dcera Ókeanovny Euronymy a byla jedna z Charitek.

Múza Thalia, Pio Clementino

THALLÓ - HÓRA - Léto

28. dubna 2008 v 16:54 | Anya |  Řecké Bohynĕ
Thalló byla dcera nejvyššího boha Dia a bohyně Themidy, jedna z Hór. Byla bohyní léta, případně i jara a květu.

VIZ Hóry

THEIA

28. dubna 2008 v 16:51 | Anya |  Řecké Bohynĕ
Theia byla dcera boha nebe Úrana a bohyně země Gaie.

Provdala se za Titána Hyperiona a měla s ním tři děti: boha slunce Hélia, bohyni měsíce Selénu a bohyni ranních červánků Éós. - To ovšem bohatě stačilo, aby se udržela na seznamu postav ve svetě mýtů.

THEMIS - Zákonný pořádek

28. dubna 2008 v 16:47 | Anya |  Řecké Bohynĕ
Themis byla bohyně zákonného pořádku, byla dcerou boha nebe Úrana a bohyně země Gaie.
Themis, z chrámu Nemesis, Rhamnous, Attika, označena jako Chairestratova socha, asi 300 př. n. l.

Svou významnou funkci dostala od nejvyššího boha Dia, který ji miloval stejně jako svou manželku Héru (ale prý dřív). Měla s ním šest dětí: tři Moiry, které se staly bohyněmi osudu, a tři Hóry, bohyně ročních období a zákonosti v přírodě i společnosti. Jednou z těchto Hór byla Diké, bohyně spravedlnosti; stála proto s Themidou u Dia vždy, když usedl na svůj zlatý trůn k výkonu soudcovské moci. Jejich společná přítomnost byla výrazem skutečnosti, že zákonný pořádek a spravedlnost jsou často dvě věci, ale u správného rozsudku musí splývat v jedno. (Římané, důslední právníci, spojili proto Themidu a Diku v jednu bohyni Justitii.).

Podle některych autorů měla Themis kromě svých dcer s Diem i dva syny s Titáanem Iapetem, a to Prométhea a Epiméthea. Za jejich matku se však čcasto považzuje i Ókeanovna Klymené.

Themidiny atributy, váahy a meč (převzatée takée Justitii), jsou známy a používány dodnes. Zdobí soudní budovy a jednací síně soudu v Evropě, Americe a Austrálii, má je ve znaku i Interpol.

Themis je také jméno jedné nymfy a jedné královny.

THETIS - Mořská bohynĕ/matka Achillea

28. dubna 2008 v 14:59 | Anya |  Řecké Bohynĕ
Thetis byla dcera mořského boha Nérea a jeho manželky Dóridy, matka hrdiny Achillea.
Thetis a Triton , Massimo

Byla krásná, dobromyslná a vlídná, ale štěstí se ji vyhýbalo; to se však stává i smrtelným ženám podobných vlastností. Zatoužil po ní bůh moře Poseidón a současně s ním i nejvyšší bůh Zeus. K sporu mezi nimi nedošlo, neboť v kritické chvíli se dovedeli věštbu, že její syn převýší otce. Zeus ji proto přinutil, aby se provdala za smrtelného člověka, a vybral ji za manžela fthíjského krále Pélea. Nelze říci, že by ho milovala, ač byl jinak statečným mužem; hlavně si však nerozuměli. Porodila mu syna Achillea, ale krátce potom se s ním rozešla. Přistihl ji totiž, jak zakaluje syna nad ohněm, aby se stal nezranitelným, a v domněnce, že ho chce zahubit, vytasil na ni meč. Vylekaná prchla do moře, takže mu nemohla ani podat vysvětlení, a nikdy se už k němu nevrátila.

Avšak ani sláva, že je matkou největšího hrdiny z celého stotisícového vojska Achajců před Trójou, ji netěšila. Znala totiž věštbu, že zvolí-li si Achilleus místo dlouhé a spokojené vlády ve Fthíi válečnou slávu, zahyne v rozkvětu mládí. Jako matka dávala samozřejmě přednost životu svého dítěte, ale Achilleus si zvolil slávu. Dělala sice všechno, aby mu život zachránila, dokonce ho ukryla před králem Agamemnónem, který ho lákal do války proti Tróji, a když za bojů před Trójou přišel o svou zbroj, dala mu vyrobit novou přímo u zbrojíře bohu Héfaista - ale proti osudu jsou bezmocní i samí bohové.

Do bouřlivých událostí ve světe mýtu Thetis nejednou zasáhla, a to vždy ve shodě se svou mírnou a dobrotivou povahou. Zachránila boha Héfaista, když ho jeho matka svrhla pro tělesnou vadu z Olympu. Poskytla úkryt ve své podmořské jeskyni bohu Dionysovi, když ho pronásledoval král Lykúrgos. Pomohla dokonce samému Diovi, když se proti němu vzbouřili olympští bohové a připoutali ho k trůnu; přivolala storukého obra Briarea, aby ho osvobodil. Na Thetidině svatbě s Péleem došlo také ke známému sporu o zlaté jablko, který vedl ve svých důsledcích k trojské válce a k Achilleově smrti.

TÍSIFONÉ - ERÍNYE - Pomsta & Kletba

28. dubna 2008 v 14:24 | Anya |  Řecké Bohynĕ
Tísifoné lat. Tisiphone byla jedna ze tří bohyň pomsty Erínyí, "Mstitelka vraždy"


TYCHÉ - Šťastná náhoda

28. dubna 2008 v 14:11 | Anya |  Řecké Bohynĕ
Tyché lat. Fortuna byla dcera Titána Ókeana a jeho manželky Téthye, bohyně náhodnosti osudu nebo šťastné náhody.
Žila na Olympu, kde se zdržovala v blízkosti nejvyššího boha Dia; z ostatních bohů měla nejbližší vztah k bohu bohatsví Plútovi, kterého spolu s bohyní míru Eirénou od narození vychovávala. Přislovečný byl její roh hojnosti, pocházející z kozy Amaltheie, která svým mlékem odkojila Dia. Sám se ji naplňoval rozmanitými dary, které rozdávala svým oblíbencům. (Podle některých autorů pocházel však tento roh z hlavy říčního boha Achelóa, kterému ho v zápase ulomil Héraklés.) Bohové měli Tyché stejně rádi jako lide, což bylo vzhledem k její funkci pochopitelné.

Původně se Tyché považovala jen za průvodkyni jiných bohů; v bohyni se samostatnou působností se vyvinula až na sklonku klasické doby. Její kult se později velmi rozmohl a jako svou zvláštní ochránkyni ji uctívala mnohá hellénistická města. Římská Fortuna byla s ní vcelku totožná; splývala s ní i bohyně štěstí Felicitas.

Antičtí umělci Tyché často zobrazovali, a to obvykle na kouli a s rozpjatými křidly, což mělo symbolizovat její nestálost. Jako ochránkyni měst ji naopak zobrazovali sedící a hlavu ji zdobili věncem v podobě městských hradeb s branami.